O nás

KOMIXXX se zabývá rozborem a konfrontací současné komiksové tvorby jako aktuálního média, které dokáže návštěvníky i kolemjdoucí oslovit k vnímání současného umění, které jim z galerií vychází vstříc do ulic.

Současně rozvíjí a pozměňuje zažitý obraz komiksu jako přežitého statického žánru. Naše pojetí komiksu představuje aktuální formu, schopnou konkurovat novým médiím v získání pozornosti běžného člověka a tak nenásilně sdělovat své poselství. Jedná se o možnost komunikace s veřejností, například i formou „živých novin“ (výstavy vznikají jako velmi pružné umělecké reflexe aktuálního dění). Hlavním cílem projektu je srovnání různých uměleckých přístupů, kdy autoři nejsou primárně zaměřeni na tvorbu klasického komiksu, ale jejich dílo do komiksu přesahuje a svým pojetím mění jeho zažité principy. Pro klasické autory projekt nabízí nový přesah- posun z kresby na papír k tvorbě velkých forem, dialogů a rozsáhlých celků přímo na zeď – klasický komiks vzniká na papír obvykle do formátu maximálně A3 a je rozdělen na ,,políčka“.

Historie projektu

Projekt KOMIXXX II navazuje na první ročník KOMIXXX, který proběhl od 16.5. – 15.8. 2011. Dramaturgický výběr se zaměřil na tvůrce z různých výtvarných oborů, kteří mají svou tvorbou ke komiksu blízko. V projektu byly představeny tři rozdílné přístupy k médiu komiksu – konceptuální, street-artový a klasický. Konceptuálně-kreslířská dvojice z Prahy Jiří Franta a David Böhm, finalisté Ceny Jindřicha Chalupeckého z let 2009 a 2010, docílili propojení komiksu s konceptuálním uměním na zdech kavárny Mezzanine. S nemalým zájmem veřejnosti se setkal průnik street-artu a komiksu v kavárně Trojka. Své pojetí zde vytvořil brněnský street-artový solitér TIMO v konfrontaci s ToyBox, pražskou všestrannou umělkyní, která komiksové prvky volně převádí do street-artové formy. Klasickou podobu komiksu Generace 0 v podání Jána Lastomírského a její mladé aktualizace od studenta Fakulty výtvarných umění v Brně Jiřího Staňka bylo možné shlédnout v kavárně Spolek.
V rámci projektu dostali možnost prezentace i začínající umělci – Tomáš Hörl a Lukáš Bugár, jejichž výstavy se konaly v kavárně Mezzanine a Café Švanda.

Obrazové příběhy vznikaly přímo na místě formou podobnou „site specific“: hra umělců s prostorem, jeho atmosférou a vlastním konceptem. Návštěvníci mohli být svědky tvorby i účastníky uměleckého dialogu. Každá výstava v rámci projektu byla autentická, výtvarníci uvedli výstavu autorskými plakáty, vytvořenými na míru. Funkci katalogu i upomínkového předmětu zastoupily originální pohlednice s reprodukovanými díly vystavujících autorů. Diváci si tak mohli odnést například robotické Rychlé šípy, hlavu z komiksových bublin nebo ujištění, že se uvidíme později.

Reklamy