Když za mnou minulý rok přišla moje kamarádka a plakala, tak jsem vůbec nevěděla, co se stalo. Jako první mě napadlo, že má třeba doma nějaké problémy anebo že se s ní rozešel její dlouholetý partner? No, nebyla jsem tak daleko od pravdy. Moje kamarádka se mi asi po půl hodině přiznala, že se s partnerem už pět let snaží o dítě. Ano, něco už jsem tušila, ale nechtěla jsem své kamarádce se do toho vůbec plést, proto jsem si říkala, co když třeba budou nějaké problémy, tak raději to kamarádce nebudu ani připomínat. Kamarádka se mi svěřila, že byla dvakrát na vyšetření u lékaře a bohužel se dozvěděla, že ona má neprůchodné vaječníky a že asi nikdy nebude mít děti.
Její partner se s ním asi po měsíci rozešel, její partner jednoduše nesnesl, že prý by neměl vlastní potomky. Oběma už bylo přes třicet let, a tak se ani nedivím, že on chtěl mít děti a že raději bude hledat partnerku někde jinde, i když on jí řekl, že jí strašně moc miluje, ale že si nedokáže představit život, že on by neměl nikdy své dítě. Přitom by šlo, že třeba jeho sperma, by se normálně dalo do jiné ženy jako umělé oplodnění. A on by měl vlastního syna. Vlastně biologicky by to byl jeho. Jenže tohle ho vůbec nenapadlo. Během chvilky se on našel přítelkyni a během dvou let se jim narodilo zdravé krásné dítě.
Mojí kamarádce tohle je opravdu hodně mrzelo a plakala do polštáře každý večer. Nakonec to dopadlo tak, že kamarádka potom byla na operaci a víte, jak to všechno dopadlo? Opravdu perfektně. Kamarádka potom, když se z toho psychicky a fyzicky dostala, tak si našla partnera a světe div se. Do tří let ona otěhotněla, narodilo se jim krásné zdravé dítě. Měli jste vidět obličej potom jejího bývalého partnera, jak žárlil anebo jak byl vyjevený, že jeho bývalá přítelkyně, kterou asi stále miluje, tak vozí kočárek a v něm má dítě úplně jiné dítě? Ne, to jeho. On byl opravdu v šoku, zkoušel se k ní vrátit, ale samozřejmě moje kamarádka už ho vůbec nechtěla a udělala dobře.
