Učitel, zdravotník nebo třeba i další profese jsou přezdívané také jako pomáhající. Pod tímto slovem se vlastně skrývá mnohem víc něž se na první pohled může zdát. To, že se člověk rozhodne právě pro jednu z těchto profesí znamená, že má určitý cit pro druhé lidi. Jedná se totiž o zaměstnání, v kterém se budete muset každý den potkávat s lidmi, a to naprosto různými. S každým takovýmto člověkem se musí jednat jinak a ke každému je potřeba si najít vlastní cestu. Ačkoli se dá oponovat, že to jistě není nezbytné, bez tohoto přístupu se nedá taková profese kvalitně provádět.
V případě, že na tento fakt nechcete přistoupit, je důležité si uvědomit, že by pro Vás byla vhodnější jiná práce a toto jednoduše nebude Vaše cesta. Pomáhající profese jsou mezi lidmi všeobecně dobře přijímány. Každý z nás tuší, že jednou bude potřebovat zdravotnickou pomoc. Pravděpodobně se bude jednat o období, kdy nebude schopen se sám o sebe postarat a bude tak odkázán na pomoc druhých. Existují ale jedinci, kteří tohoto přístupu raději zneužijí a z lidí, kteří se ně musí starat si udělají své poskoky.
Člověk v roli zdravotníka nebo učitele se nemůže dost dobře bránit, protože je za svou práci placený a jednoduše ji odvést musí, může se ohradit, ale to mnohdy není dostačující. Ve výsledku jsou pak právě tyto profese mnohem více ohroženy syndromem vyhoření. V ten moment nevidí ve svém povolání smysl a musí od něj odejít, jinak by se zbláznili. Někdy se ještě stane, že se do tohoto odvětví ještě vrátí, jindy už nikdy. Tím, že tyto profese jsou mnohem lépe finančně hodnoceny mimo Českou republiky, je někdy na pořadu dne také stěhování do zahraničí. Přístup klientů může být sice stejný, ale za vyšší finanční ohodnocení se přeci jen dá skousnout mnohem více ústrků. Je tedy na nás, zda tyto lidi necháme odejít.
