Za vcelku mladých let jsem svým spolužačkám moc neimponoval. Stejně jako vlastně i ostatní z nás kluků. Děvčata byla buď studijní typy, které neměly na kluky čas, nebo krasavice, které nad námi ale vesměs ohrnovaly nos, asi jako Ivuška nad Lexou, pokud vám něco říká seriál Comeback. Takže s námi kluky mlátila puberta, ale i děvčata nás spíš mlátila, než aby se do nás zamilovávala. A protože jsem už poznal, že peníze vládnou světu, rozhodl jsem se této skutečnosti využít.
Samozřejmě jsem se před těmi děvčaty nechvástal svým bohatstvím, ani jsem za ně přehnaně neutrácel. Nebylo to možné, když byla jedna kapsa prázdná a druhá vysypaná. A navíc ty naše koruny neměly zase až tak skvělý zvuk. A tak jsem snil o tom, jaké by to bylo, kdybych měl balík amerických dolarů. To bych byl rázem frajer, to by mi děvčata rázem klečela u nohou. A třeba nejen klečela.
Ale nedokázal jsem ze svého kapesného našetřit ani atraktivní sumu v korunách. A kde bych asi tak vzal dolary, že? Obzvláště když byly drahé a tehdy, za minulého režimu, prakticky nedostupné? To bych musel mít dost korun, k tomu cestovní pas a aspoň osmnáct let věku, pak bych si musel zaplatit nejspíše nedostatkový zájezd do kapitalistické ciziny, doufat, že seženu všechna povolení, razítka a devizový příslib. A až potom by mi v bance legálně nějaké ty dolary vyměnili. Což bylo nepředstavitelné. A vyměnit si je tajně, nelegálně, u nějakého veksláka? Jednak jsem žádného neznal, jednak to bylo riskantní a jednak bylo neúnosné dát třicet korun a možná i víc za každý dolar.
Takže jsem uvažoval, jestli by to nešlo nějak jinak. A zjistil jsem, že je jediným řešením vyrobit si falza. Nic bych jimi sice nezaplatil, ale vypadal bych jako frajer.
Ale kopírky tehdy nebyly normálním lidem dostupné, aby někoho nenapadlo na nich tisknout třeba něco protistátního, tiskárny měly stejný osud. A tak jsem musel tvořit. Zkusil jsem obkreslit americkou bankovku podle časopisu, ale ať jsem se snažil sebevíc, bylo zjevné, že má výsledek k pravé bankovce hodně daleko. Zkusil jsem si ze dřevěné destičky vyrobil razítko, ale ta rytina dopadla ještě hůř. A další nápady už jsem neměl.
Takže jsem měl s děvčaty smůlu. Ale aspoň jsem neporušil zákon. A když chci dnes ulovit děvče, mám vyděláno a mohu už zamávat penězi platnými. Na které děvčata letí stejně jako kdysi. Něco se totiž nemění.
