Už za mého dětství sázeli rodiče Sportku. Nedoufali moc ve výhru, protože její pravděpodobnost byla samozřejmě velmi nízká, ale přece jenom si říkali, že by nebylo marné vyhrát. Peníze se přece hodí vždycky. Ale nikdy pořádně nevyhráli. Protože tu nebyl nikdo, kdo by jim nadiktoval včas výherní čísla, a oni se prostě netrefovali do té správné šestice.
I já jsem to párkrát zkusil a také jsem z toho nezbohatnul. A tak jsem se sázením ze zištných důvodů skončil. Ve Sportce to byla věc náhody, u losů jakbysmet, a v jiných záležitostech jsem nebyl natolik v obraze, abych relevantně zvážil, kdo třeba vyhraje ligu, mistrovství a podobně.
Takže já už dnes nesázím. Výhry se tím pádem nedočkám, ale tuším, že jsem si tímto rozhodnutím finančně polepšil. Že bych víc prohrál, než vyhrál. Asi jako většina prostých našinců.
Ale prý se nemusí tolik prohrávat. A prý se nemusíme bát své neznalosti, jež nám brání v relevantním posouzení výsledků, na které se sází. A můžeme prý uzavírat i sázky na fotbal, a to třeba aniž bychom této hře a tomu, na co se sází, rozuměli a holdovali. Protože chceme-li zvýšit šance na výhru, nemusíme studovat výsledky za uplynulé roky, nemusíme se snažit sehnat různé drby ze zákulisí a pak se modlit, aby byly naše informace správné a aby se nestalo něco nečekaného, co by naše naděje na výhru zhatilo.
Můžeme takové myšlení nechat na umělé inteligenci, která ví víc než my a umí nám to spočítat. Takže se nám může stát dobrým rádcem ve chvílích, kdy si chceme vsadit a vyhrát. Nikdo z lidí nám neporadí tak jako umělá inteligence, nikdo se nerozhoduje podle tak relevantních dat. S umělou inteligencí tedy máme větší šanci vyhrát. A to se může hodit. A ani nás to nepřijde na velké peníze, ne každá dobrá rada je drahá. A když přesto nevyhrajeme? Pak se musíme smířit s tím, že zázraky se dějí a ani umělá inteligence nemůže vědět všechno.
