Svého bývalého partnera jsem potkala na diskotéce. S kamarádkou jsme vždycky každý víkend chodily na diskotéku, kde nás to bavilo. Samozřejmě, že jsme už měly mobilní telefony a také jsme si partnery hledaly online. Myslím si, že online seznamky jsou skvělé a v poslední době je to velice populární a všude se to rozmohlo, protože mnoho lidí tráví dost času spíše doma a nechodí moc do společnosti. Tohle mě docela mrzí, protože já jsem s kamarádkami ráda chodila do společnosti, kde jsme si povídaly tváří v tvář. Jenomže když si potom moje kamarádky našly partnery dříve než já, tak už s nimi byly stále jenom doma.
A občas jsme se scházeli takhle u skypu anebo jsme dělali všichni videohovory. Tohle je také prima. Potom, když já jsem si na té diskotéce našla partnera, tak se mi svěřil, že hraje profesionálně různé počítačové hry. Docela mě to zaujalo. Naučil mě i on hrát nějaké různé počítačové hry, akorát jsem vůbec netušila, že je můj partner do toho je tak zažraný a že je závislý na počítači, kde tráví klidně i deset hodin času. Takže když přišel z práce, tak potom si sedl k počítači a trávil tam čas až do rána, potom kolikrát šel do práce celý nevyspalý a když přišel potom z práce, tak byl rozmrzelý a takový protivný.
Tohle jsem vydržela dva roky. Potom jsem si řekla, že tohle vůbec nemá smysl. Takovýto vztah nemá vůbec žádnou budoucnost a řekla jsem si, že raději budu sama, než abych byla s někým, kdo je závislý na počítačových hrách, aby byl stále jenom online. Partner totiž hrál takové onlinové hry. O kterých mi říkal, že vlastně nemůže odejít, že si nemůže dát pauzu. Já samozřejmě chápu, co jsou to onlinové hry, ale na jednu stranu chápu, že si tím vydělával peníze. Akorát já jsem do těch online her nebyla tak zažraná, a tak ponořená jako on, takže nic jiného nezbylo, než abychom se rozešli.
