O tom, že určitých typů lékařů je u nás nedostatek, se mluví již několik let. Avšak navzdory tomu se situace čím dál zhoršuje. A nikde to není ani zdaleka tak patrné, jako u zubaře. Právě toho totiž potřebuje každý z nás, ať se nám to líbí, nebo ne. Nikdo totiž nemůže počítat s tím, že bude mít zuby celý život naprosto bez problému. Najít jej však je problém.
Ještě horší situace je u dětských zubařů. Jen málokterý je totiž ochoten ošetřovat děti, neboť je s nimi (z pochopitelných důvodů) více práce, a jen málokdo má na ně dostatek trpělivosti. Proto se i to málo, co zbylo, soustředí především na dospělé. I tak je ale těžké někoho najít. Situace jde dokonce tak daleko, že mnozí zubaři přesluhují, aby jejich klienti měli kam chodit.
Důvod, proč tomu tak je, není žádným tajemstvím: peníze. Co si budeme povídat, zubařina je poměrně nevděčné povolání. Navíc jsou výkony jen částečně hrazeny pojišťovnou, což znamená, že si je klienti musí platit sami. A dostat z nich peníze může být někdy až nadlidský výkon. Ošetřit je přitom musíte, zvláště když se jedná o něco vážného. Lze tedy pochopit, že tuto profesi mnoho lidí studovat nechce.
Navíc ti, co ji vystudují, velmi často odchází do zahraničí, neboť zde mají mnohem lepší platové i pracovní podmínky – čímž bohužel dále zhoršují situaci u nás. Jsme na tom dokonce tak, že pokud se někde otevře nová zubní ordinace, pak je seznam klientů zaplněn během několika hodin. Kdo to nezjistí včas, zkrátka nemá šanci.
Co by se s tímto problémem dalo dělat? Příliš mnoho toho není. Jistě, dalo by se říci, že bychom mohli zubařům nabídnout lepší podmínky, aby tu zůstali a aby pro ně bylo studium tohoto oboru zajímavější. Bohužel, na to nejsou zdroje, finanční ani lidské. Mnoha lidem tedy nezbývá, než vytrvale hledat a v případě potřeby navštívit zubní pohotovost – dokud ještě funguje alespoň ta.
