O tom, že hry jsou pro děti velmi důležité, není nejmenších pochyb. Je taky zajímavé, že jich máme mnoho nejrůznějších druhů. Nelze však rozporovat, že mezi ty zdaleka nejoblíbenější patří ty soutěživé, kdy soupeříme s nějakým jiným hráčem. Jistě, existuje i mnoho těch solitérních, avšak není sporu o tom, že ty kompetitivní hrají prim. Ale proč?
Důvod můžeme hledat v základní lidské nátuře. Lidé, coby sociální druh, chtějí mít hierarchický pořádek. Potřebují vědět, kde si stojí na společenském žebříčku, a to již od raného věku. A právě soutěživé hry představují bezpečný způsob, jak tuto situaci vyřešit, aniž by byl někdo zraněn. Rozhodně se nám také vyplatilo, když jsme si toto vše vyřešili v raném věku, nemuseli jsme to řešit v dospělosti, kdy by konflikty mohly vyústit v něco daleko horšího.
To platí i dnes, ačkoliv již něco takového nepotřebujeme. Zkrátka chceme vědět, kdo z nás je v dané věci nejlepší. I to nám pomáhá zjistit naše místo ve společnosti, což je rpo člověka, jak již bylo řečeno, velmi důležité. A to i v dnešní době. Je to zkrátka instinktivní potřeba, které se prostě a jednoduše nelze vyhnout.
Opomenout nemůžeme ani pocit, který z vítězství máme. Jedná se o tak velkou nálož dopaminu a dalších „hormonů štěstí“, které nám v podstatě nic jiného neposkytne. Všichni budeme souhlasit, že není nic lepšího, když se nám po dlouhém tréninku konečně podaří našeho soupeře porazit. A pro děti je tento pocit mnohem intenzivnější.
Proto bychom tyto typy her neměli nijak zatracovat. Naopak, není na škodu, když v nich naše dítě budeme podporovat. Jistě, může na začátku prohrávat, avšak dříve či později zvítězí. Navíc se tak naučí, že prohra je jen dalším stupněm na cestě k výhře, a že se z nich můžeme mnohému naučit. A to je něco, co se mu bude v životě hodit. Podobné soutěživé prostředí totiž najdeme i v zaměstnání, a rozhodně neuškodí, když se v něm naučí chodit již dnes.
