O kovové výrobky je mezi námi lidmi zájem vlastně už od doby železné či bronzové. Ale je samozřejmé, že se od těch dob neustrnulo na místě. Že se postupem času zvýšily požadavky lidí na kvalitu takových výrobků, a aby mohli být uspokojeni všichni včetně těch nejnáročnějších, musely spatřit světlo světa i mnohé dost dokonalé nástroje, díky nimž se dá s kovy pracovat. Kdybychom jako naši dávní předci stále ještě natavovali kov v ohni a pak ho tvarovali třeba údery kusem kamene, nikdy by nevzniklo to, co dnes požadujeme a také můžeme mít.
Kdyby se ale dnešní výrobci kovových předmětů měli zásobit veškerým vybavením, které jim při práci může pomáhat, už by byli přímo zavaleni kdejakým vercajkem. Tolik toho je. Ale nikdo z podobných výrobců to všechno mít nemůže. A to z toho prostého důvodu, že by to stálo tak velké peníze, že by na to zřejmě nikdo neměl.
Ale aspoň důležité vybavení se pořídit musí. O tom není sporu. Kovovýrobci musí mít aspoň to, co využívají v práci dnes a denně, to, bez čeho by nedokázali uspět. A když vrtají do kovu, se kterým pracují, jiné než kruhové otvory, nemůže jim chybět ani protahovací trn. Pokud jste laikové, možná nevíte, oč jde, ale každý ze zpracovatelů kovů vám potvrdí, že je to hodně důležité udělátko.
Ale když výrobce nemá tolik peněz, aby si nakoupil všechno, co potřebuje, musí pochopitelně uvažovat o tom, na čem by se tu dalo ušetřit. Protože někdy může i použité nářadí pomoci. A když ne, může se sehnat vlastně i to úplně nové za výrazně nižší cenu. A to u prodejce nadnormativních zásob, kde se toho jiní výrobci snaží zbavit.
Protahovací trny tedy nemusí nikoho ruinovat, když se ví, kde je nejvýhodněji koupit. A když se už takový protahovací trn u spolehlivého prodejce koupí, to se to zpracovávají kusy kovu, to se to pracuje! S tím se vyrábí drážky v kovu jedna báseň.
